Setkani s Bohem tvari v tvar si Ruzenka predstavovala
jinak. Myslila, ze bude vetsi, mocnejsi a svalnatejsi. On vsak byl malym
starikem, popochazejicim sem a tam u Nebeske brany. Rekli ji: "To
je Buh, seznamte se!", ale Ruzenka porad kouka, kde ten Buh vlastne
je.
Bylo to ponekud nezdvorile, takhle ho prehlednout. Jeden z andelu se ptal:"
Hovoris anglicky, Ruzenko?", neodpovedela, porad se rozhlizela po
Bohu, cela zmatena z tolika andelu a lidi, popochazejicich sem tam, jako
by porad na neco cekali.
"Tak co - anglicky, hebrejsky, nebo snad cinsky?", zeptal se
andel. "Ve skole - anglicky - trochu, proc?", spitla. "Tak
to je dobre," rekl na to.
Buh stal u brany. Mel sikme oci a nebyl moc vysoky. Cerne vlasy. Opiral
se o hulku.
"Do you speak English, Ruzhenka?", zeptal se lamanou anglictinou.
Dobre bile zuby.
"A little bit", rika Ruzenka.
"How are you?", zeptal se Buh a rozzaril se.
"I am fine, thanks..."
"Welcome to the Heaven, dear Ruzhenka. I hope, you enjoy it."
Je to jasny Cinan.
Andel poseptal neco Bohu do ucha. Ten pokyval hlavou. " Just a moment,
I am guite busy tonight", rekl. Odesli stranou. Na chvili zmizeli
v davu.
Teprve ted Ruzenka vidi ty davy zemrelych lidi. Chodi sem a tam, nikdo
si ji moc nevsima. Rozhlizi se po svem andelu. Stoji tamhle, s nekym diskutuje.
Ve vzduchu stale jemne vibruje chveni jednoho urciteho zvuku. Ruzenka se
zaposloucha, zvuk hned zmizi, ale jako by byl stale pritomen. Kazdopadne
je to prijemne.
Vzduch jako by byl plny radosti a lehkeho vzruseni, jako by melo stale
prijit neco dlouho vsemi ocekavaneho, jako by zacinal nejaky vyborny vecirek.
Napeti povolilo.
" Spatne tu nebude", usoudila.