Setkani s Bohem tvari v tvar si Ruzenka predstavovala jinak. Myslila, ze bude vetsi, mocnejsi a svalnatejsi. On vsak byl malym starikem, popochazejicim sem a tam u Nebeske brany. Rekli ji: "To je Buh, seznamte se!", ale Ruzenka porad kouka, kde ten Buh vlastne je.
Bylo to ponekud nezdvorile, takhle ho prehlednout. Jeden z andelu se ptal:" Hovoris anglicky, Ruzenko?", neodpovedela, porad se rozhlizela po Bohu, cela zmatena z tolika andelu a lidi, popochazejicich sem tam, jako by porad na neco cekali.
"Tak co - anglicky, hebrejsky, nebo snad cinsky?", zeptal se andel. "Ve skole - anglicky - trochu, proc?", spitla. "Tak to je dobre," rekl na to.
Buh stal u brany. Mel sikme oci a nebyl moc vysoky. Cerne vlasy. Opiral se o hulku.
"Do you speak English, Ruzhenka?", zeptal se lamanou anglictinou. Dobre bile zuby.
"A little bit", rika Ruzenka.
"How are you?", zeptal se Buh a rozzaril se.
"I am fine, thanks..."
"Welcome to the Heaven, dear Ruzhenka. I hope, you enjoy it." Je to jasny Cinan.
Andel poseptal neco Bohu do ucha. Ten pokyval hlavou. " Just a moment, I am guite busy tonight", rekl. Odesli stranou. Na chvili zmizeli v davu.
Teprve ted Ruzenka vidi ty davy zemrelych lidi. Chodi sem a tam, nikdo si ji moc nevsima. Rozhlizi se po svem andelu. Stoji tamhle, s nekym diskutuje. Ve vzduchu stale jemne vibruje chveni jednoho urciteho zvuku. Ruzenka se zaposloucha, zvuk hned zmizi, ale jako by byl stale pritomen. Kazdopadne je to prijemne.
Vzduch jako by byl plny radosti a lehkeho vzruseni, jako by melo stale prijit neco dlouho vsemi ocekavaneho, jako by zacinal nejaky vyborny vecirek.
Napeti povolilo.
" Spatne tu nebude", usoudila.