Ahoj, jmenuji se Ruzenka Setkova. Vitam Te u sebe v hlubinach monitoru. Ne, nejsem pouhym virtualnim odvarem zive bytosti zijici kdesi v realnem svete. Bohuzel - rada bych, kdyby tomu tak bylo. A kdysi tomu tak i byvalo.
Narodila jsem se jako bezna dcera beznych rodicu. Pote jsem se poslusne chopila i dalsich uloh. Plnila jsem funkci zakyne mistni skoly. Ocitla jsem se v roli pritelkyne svych pratel. Stala jsem se zamestnankyni v jednom zamestnani. Fanynkou rockove skupiny. Zakaznici nekolika obchodu. Odberatelkou plynu a elektriny. Nositelkou hnedeho saka. Konzumentkou syru Niva. Kolemjdoucim po ulici. Tim, kdo vidi cervenou a zelenou barvu. Posluchackou, ctenarkou, diva-kem. Ikonkou v pocitaci. Cislem ve statistice.
Az do doby, kdy se kolem zacly dit ponekud neobvykle veci.
Co to je, neobvykle? Neco, co jsem do te doby nepredpokladala, ze je bezne. Do te doby, protoze pak uz neobvykle veci zacaly byt celkem obvykle a ja uz zase zapomnela, ktere z obvyklych veci kdysi byvaly neobvykle a ztratila schopnost rozlisovat je. Radeji jsem nerozlisovala nic a nicemu jsem se uz nedivila. V tom okamziku mi skutecnost splynula s vlastnimi predstavami. A to nebylo dobre, protoze mi to prinaselo rozlicne komplikace v realnem svete, ktery o svete mych predstav nemel potuchy a vubec se podle nich neridil.

Jeden z mych tehdejsich pratel, Josef Masl, byl uznavanym vynalezcem. Krome tzv. uzitecnych vynalezu s oblibou vynalezal i tzv. neuzitecne. On vsak tvrdil, ze i ty neuzitecne mohou byt velmi uzitecne. Tak napriklad. Vynalezl pro mne ozdobu do vlasu. Takova masle. Obcas z ni ale srsely jiskry.
"Davam ti ji, "rekl Masl, "protoze vim, ze ji budes nosit. Tva schopnost rozlisovat uzitecne a neuzitecne, obvykle a neobvykle je dosti narusena. A to je v poradku. Jsi jedna z prvnich, a nikoli z poslednich. Pracuje se na tom, aby to uz nikdo nemohl rozlisit. Ne - aby odpadla nutnost rozlisovat. Aby se tato schopnost stala mestacky smesnou."
"Dobre", pravim mu," ty na tom nejak pracujes?"
"Ne, ja to jen citim. Obcas se deji zajimave veci. Dalsi tisicileti bude urcite uplne jine!"
Nutno podotknout, ze zase trochu pri smyslech jsem. Obcas si totiz uvedomuji, jaky je Masl blazen. Nosim jeho masli, to je fakt, je zajimava. Koukam se na sebe nekdy ve skle vylohy na ulici a bavim se pohledem na roje jisker. Take koukam na kolemjdouci. Hm. Vypadaji prekvapene.
Ale Masl mi obcas zavola a v jeho hlase citim plizici se silenstvi.
"Uzasna vec stala se!!, "krici Masl do sluchatka, "Buh existuje! Poslal mi e-mail! Hovoril jsem s nim! Snazil se pry s lidstvem uz mnoho let kontaktovat, ale nevedel, jak na to, ted se mu vsak obcas dari se napojit na IRC !!"
Co na to rici... Masl byval vzdy takovy materialista. Je vsak jeste dost mlady a nema ujasneny nazor na svet.
"Buh neni", snazim se mu vysvetlit, "kam by se ve vesmiru schoval? Vzdyt by ho nasi vedci hned nasli!", ale Maslovi jako by jen hazeli hrach na ... uz nevim na co.

Ale zpet ke svemu pribehu. Jaksi se stalo, ze jsem se jednoho dne nekam ztratila a nemuzu se najit. Jedine, co vim, je, ze jsem jeste zustala v pocitaci, ci alespon ma virtualni identita, ci jak se to rika, a s tou taky stale komunikuji. I s Tebou komunikuji. Ale kam jsme se fyzicky podela, to nevim.
Jestli vubec jeste jsem, ze jo. Ale asi jo, jak bych jinak se sebou mohla komunikovat? Ach, mam toho plnou hlavu.
Zde se dozvite, jaky osud mne postihl... Vse zacalo tak nevinne, jednoho dne, kdy jsem si ve Meste koupila nove boty.