A tak se mohlo stát, že při zpětném pohledu před sebe místo ulice
Milady Horákové spatřila malý lesík, před kterým zastavili. Už se sešeřívalo,
temné stromy se zlověstně kývaly ve větru, spadané listí tančilo kolem
dokola na úzké pěšině vedoucí k ponurému bunkru. Byl to betonový bunkr
z druhé světové války, jeho tmavá silueta se tyčila na kraji ...lesa.
"Víš, co tě čeká?", zeptal se tiše taxikář.
"Ne, to vážně nevím!"
Vytáhl pistoli a položil si ji na klín.
"A teď už víš, co tě čeká?"
"Né fakt opravdu nevím, co to může bejt?"
Měl vyschlé ruce s olupujícími se šupinkami kůže. Jak jen by se dobře
do oschlé kůže vstřebávala Indulona..., myslí si Růženka. Ssála
by jako žíznivá. Sakra, místo abych přemýšlela, jak odsud zmizet...
Ty ruce se zvedly z klína a zamířily pistolí.
"Vystup si." To také udělala.
Čerstvý vzduch voní. Les se rozhučel. Nebe se osypalo mračny krkavců. A
hele, tamhle jsou taky supové, copak v těchto končinách asi dělají?
Vítr jí vehnal vlasy do tváře, když se na taxikářovo zavolání otočila. Pochopitelně, mířil na ni pistolí, blbec...
Očka jak bahenní světlušky . Krkavci nad ním krouží jak mouchy nad mršinou . "Pravděpodobně budete chtít, abych se svlékla, co?", optala se namířené pistole. Oči mu zkrz poloprůhledné čočky rozčileně zablikaly.
"Tu radost ti neudělám", pravil." Odprásknu tě jen tak."
"Samozřejmě bez důvodu...?"
"Ale nikoli, mám k tomu vážný důvod."
"Dobrá, ale můžu se tedy dozvědět, co to je za důvod? Nikomu to již
neprozradím, tomu snad věříte."
"Věřím, chachacha. Tak tedy : rád se popasu na tvém strachu před smrtí.
Je to můj koníček, lepší než televize a video dohromady."
"Tak to nevím, zda jsem ta pravá osoba pro Vaše záměry. Svůj strach
Vám zřejmě nebudu moci poskytnout. Zrovna jsem totiž uvažovala o dobrovolném
opuštění tohoto světa. Vyřešilo by se tím mnoho věcí, které mi přinášejí
velké problémy. Například nezaplacené účty za elekřinu, nájem atakdál.
Jenže jsem k tomu nikdy neměla dost odvahy, znáte to. Jak praví Básník:
Největší hrůznost sebevraždy spočívá v jejím neuskutečnění."
"Nevěřím, "pravil taxikář a chytil pevněji svou pistoli. Jeden
z krkavců popolétl nad kapotu naleštěného auta a ucedil trochu trusu na
přední sklo. Plesk. A ještě jednou : Plesk.
Jako kdyby praskla struna v taxikářově složitě vyladěné duši. Pro
něj zřejmě již známý zvuk krkavcova úkonu jej přiměl k rychlému otočení
se směrem k autu. "Jedeš,bestie!", zamával pistolí a rozběhl
se k němu.
...pokud na této stránce neslyšíte žádné zvuky, zkuste kliknout zde.