foto David Kraus
HRAJU SI
Petr Volf, Reflex 19/99
Neni jednoduche dat Markete Bankove (29) nejakou nalepku. Fotografuje, ale umi i grafiku. Maluje, nicmene take pise. To, v cem se vyzna, zurocuje ve svem projektu Mesto, ktery je k videni a cteni na Internetu. Mestem na sebe zatim upozornila nejvyrazneji. Kdo do nej Internetem vstoupi, muze do deje zasahovat, coz je vec u klasicky psanych pribehu nemyslitelna.
Zdalo se mi, ze grafiky uz bylo dost. Myslim ze je dobre, kdyz jde clovek dlouho nejakym smerem, tak je pak dobre zkusit odbocit a vzit to zase jinde od zacatku.
Ale priznam se ze to tenkrat ode mne chtelo jistou davku odvahy.
Co jste se chtela naucit?
Nejdriv jsem delala video, ale na to nebylo v atelieru zrovna idealni vybaveni, pak jsem zkousela experimentovat s temi nemnoha dalsimi hrackami, ktere byly k dispozici - a jednou z nich byl Internet. To bylo prijemne prekvapeni. Zjistila jsem, ze muzu byt uplne nezavisla, muzu si sve stranky sama napsat, sama animovat, nahrat zvuky, staci jen zvladnout programovaci jazyk, zvany html. A hned muzu vsechno zverejnit, bez nutnosti shaneni galerie, sponzora, atakdal, navic s okamzitou moznosti zpetne reakce.
Mela jste dojem nejakeho prelomu?
Urcite. Pro mne to byl zasadni zlom. Spis mne ale prekvapilo, ze podobnych projektu, jako moje Mesto, uz davno neni vice. Mne prislo, ze se to samo nabizi! Text, ktery si clovek muze sam okamzite publikovat, a spojit ho s pohyblivym obrazem a zvuky. A pak hypertext, jenz znamena, ze se muzete v textu prochazet dle sve vlastni volby, podle toho, kam kliknete mysi. To jsou moznosti, ktere posunuji vytvarne umeni a literaturu zase nekam dal. Ja si zkusila nedriv jen tak hrat s hypertextem - tak treba jsem zkusmo napsala vetu, v niz kazdy podmet nebo prisudek byl dvermi do nejake dalsi vety... No a tak by to mohlo jit donekonecna, slo by vytvorit labyrint, nebo spis takovy chuchvalec textu misto klasickeho linearniho, tim chuchvalcem by se clovek mohl brodit a bloudit dle sve vlastni vule, nikoli pouze v prime zavislosti na tom, co mu naordinuje spisovatel. Spisovatel je vubec despota, napise jeden linearni pribeh a vam nezbyva nez ho cist jak ovce od zacatku do konce... jaka nuda... A me Mesto ma ambice stat se postupne tim spletitym labyrintem, necim, co muzete cist vice zpusoby, vracet se zpet a jit po jine odbocce, nebo nemusite cist vubec, staci koukat na obrazky, poslouchat zvuky.
Jak vas napadlo vymyslet si pribeh prave o mestu?
Labyrint textu - to je neco jako Mesto lidi. Kazdy z nich muze byt povidkou, po jejiz ceste se muzete vydat. Ja ziju ve meste cely svuj zivot. Vrsovice, Vinohrady, cely zivot vnimam cvrkot stovek moznych pribehu lidi, kteri ziji ruzne zajimave odbocky pribehu. Pribehu ulice, ctvrti, domu, to je jedno. A naopak - ulice je pouze kulisou jejich pribehu. I ja jsem soucasti toho jejich pribehu a oni meho a chci se tak citit. Nedovedu vysvetlit, proc nejsem schopna zit nekde jinde. V prirode vydrzim tak dva dny - hezke to je, rikam si, ale uz ve mne narusta nejaky neklid a ja se musim vratit do mesta. Nepovazuji to za nic pozitivniho, ale neda se s tim v mem pripade nic delat.
O co vam slo, kdyz jste si svoje Mesto vymyslela?
Chtela jsem ukazat trochu jinou optiku vnimani veci kolem sebe. Koukame na ne, a at chceme, nebo ne, nase videni je poznamenano nejruznejsimi konvencemi. Takovym tim dospelym "spravnym" videnim. Ve Meste je vsechno trosicku posunute, proto se me obcas nekdo pta, jestli jsem to cele nepsala pod vlivem nejakych drog...
A nepsala?
Ne. Vlastne jo, kafe a jidlo, to jsou taky drogy... Moje hrdinka Ruzenka se chova normalne, jenom se diva na veci pohledem trosku podobnym pohledu ditete - jako by je videla poprve. Jde treba po ulici, zastavi se u vykladni skrine, kde jsou na silonovych nitich natazeny puncochy a rukavice. Ruzenku napada, jestli tim ty puncochy netrpi a premysli, jak jim pomoci. Ale dospeli preci vi, ze puncochy necim takovym netrpi.
A jak je to podle vas?
Myslim si totez, ale sto procent to nevim. Treba existuje nejake promile procenta a my se mylime. Treba se probudime ze sna a zjistime opak, ze veci ziji a citi a my ne. Kdo vi? Nechci se zbavit dobrovolne takoveho pohledu na svet. Deti jsou vice otevrene vnimani, ktere dospeli odmitaji jako "naivni".
Takhle pristupujete ke svetu jenom ve fiktivnim Meste, nebo jde o vas zivotni postoj?
Pripada mi, ze uz v detstvi kazdy dostaneme nejake brejle, kterymi se mame divat na svet. Je fuk, jestli ruzove ci cerne - jen porad pribyvaji dioptrie. Zacne to uz ve skole. Predvedou nam, jak funguje svet a znamkuji nas, jestli ho vidime "spravne". Kazdou odchylku od normalu zavrou do Bohnic, nebo se v lepsim pripade muzete tvarit jako umelec.
Je pro vas dulezite, aby byl ten vas pohled naprosto puvodni a vase veci nezamenitelne?
Ne, tim se nezabyvam. Myslim, ze kdyz budu delat, to co delam, podle mne tim nejlepsim zpusobem, tak to vzdycky bude muj pohled.
foto David Kraus
Povazujete Internet za ryze pozitivni vec, nebo vas behem vaseho intenzivniho souziti i v necem zklamal?
Mne nejdriv velmi zaujal. Ted jsem ve stavu, kdy si na nem uz jen obcas prectu zpravy nebo hledam informace. On totiz muze fungovat jako droga. Vim o lidech, kteri jsou na nem uplne zavisli. Ale vyborne je zase to, ze diky nemu muzete komunikovat, navstivite nejaky diskusni server a muzete si tam vyzkouset jinou identitu, vystupovat jako nekdo jiny. Muzete se vydavat za koho chcete, lide vas tam vidi jako nejake jmeno a obrazek, ktery si sami vyberete. Konecne se muzete "stat sam sebou", v tom smyslu, ze uz vas neomezuje pohled do zrcadla. Chcete byt treba Marilyn Monroe? Vemte si jeji tvar, jeji jmeno a a uzijte si to! Je to zabavna hra. Kdysi jsem tam zahledla kohosi, kdo se vydaval za Boha. Zeptala jsem se ho, jak se ma v nebi a jak funguje vesmir. Odpovedel: "blbe, vcera jsem se ozral a dnes je z toho bourka." Mne to inspirovalo k dalsimu pokracovani meho pribehu. Jeho dalsi postava, Josef Masl, premita, zda Buh je, ci neni. Spis se vsak priklani k nazoru, ze neni. Buh mu ale cas od casu posila skadlive e-maily a tim ho mate. Nakonec Masl zjisti, ze Buh ho spehuje pod posteli. Kdovi - treba Buh je a opravdu se skryva pod identitou Buh na Internetu.
Jaka identita vyhovovala nejvic vam?
Nakonec ta moje jedina. Na Internetu jsem se obcas "prevlikala" treba i za chlapa, ale to byla jenom hra. Neslo o nic vic.
Ani jste nechtela pochopit takzvany muzsky element?
Ani ne. Radsi si ponecham iluze.
Na Internetu predstavujete take svoje fotografie - nahrazuje vam galerii?
Dala jsem na nej par veci, aby lidi videli, co delam. Na prezentaci je to urcite dobre, ale galerie je prece jenom neco jineho. Kazda vec ma mit spravnou velikost, navic sebelepsi monitor zkresluje. Opravdovou galerii jen tezko muze nahradit. Jina vec je vsak nezavislost, ma "galerie" je otevrena 24 hodin denne a obrazy v ni se daji transportovat behem nekolika sekund.
Garaz
Jak jste se dostala k fotografii?
Kdyz jsem byla v New Yorku, fotila jsem reportaze pro casopis Bydleni. Tim jsem si vydelavala. A zacalo me to foceni bavit - i jinak. A taky mam rada fotaky.
Libi se vam, jak cvaka zaverka?
Jo, je to prijemne. Nedavno jsem byla na pouti, po dlouhych letech. Kdysi jsem nebyla na strelnici schopna nic trefit a ted, co fotim, jsem ke svemu prekvapeni trefila skoro pokazde. Je to podobne jako pri fotografovani. Zameruje se, zatajuje dech, vse se koncentruje do jedne vteriny... a kdyz cvakne zaverka, je to, jako by jste neco ulovili. V tomto pripade treba dobry zaber. Je to jako lov, ale bez stupidniho zabijeni, je to pozitivni - zver zustane nazivu a vy mate presto svoji korist.
Jak vnimate soucasny umelecky svet vytvarneho umeni?
Pripada mi, ze v porovnani s hudbou, filmem, divadlem je vytvarne umeni nejmene zavisle na divacich. Tyka se to treba ciste jenom casu, ktery divak venuje vystave. Kolikrat mu staci tri minuty a uz ma na celou vystavu nazor. Ale kdyz jdete do divadla nebo ctete knihu, musite tomu venovat mnohem delsi dobu, tim padem i vice energie. Pripada mi, ze uz nekdy s nastupem moderny divaci rezignovali na sve pravo hodnotit moderni vytvarne umeni. Prijdu do galerie, v rohu sedi hlidacka a evidentne se ji vystava nelibi. Hlida dejme tomu treba nejakou konceptualni hromadu pisku se zapichanejma vlajkama a heslama. Ona v tom nevidi umeni, ale hromadu pisku se zapichanejma vlajkama. Jenze se stydi za to, ze se ji nelibi, protoze se boji, ze tomu "nerozumi", a tak hlida a je zticha. Jenze - kdo prijde a rozsoudi, co je umeni a co jen hromada pisku? Mozna je to spravne, lidem se stejne nejvic libi asi kyce. Na vystavach je vsak clovek, ktery se modernim umenim hloubeji nezabyva, dezorientovan, nechape co se deje. Reaguje na to tim, ze na vystavy nechodi - ony taky nejsou urceny pro nej.
Kdy jste zacala psat?
Uz davno, jako dite. Ale jen prozu, basne nikdy. Basniky nechapu. Kdyz mi chce nekdo recitovat sve basne, mizim.
To se vam stava bezne?
Bezne ne, ale parkrat se to prihodilo. Basne - az na vyjimky - treba Hrabe, Krchovsky, Ginsberg - mit nemusim. Asi mi nemaji co rici.
A vy chcete neco rici?
Ja si chci hrat.
Co je pro vas slozitejsi - psat ten pribeh, nebo ho vytvarne pojednat?
Tezsi je psani, protoze slova jsou presnejsi. Proto ted v novych kapitolach Mesta - ktere je na pokracovani - vizualni slozku zjednodusuju s tim, ze se muze dodatecne jeste zmenit. Preci jen je narocnejsi pokracovat v pribehu, ktery ma dve hlavni dejove vetve a jeste ruzne male odbocky, protoze to ma vetsi objem nez klasicky linearni text. Zatim ma Mesto 45 kapitol a uz ted je dost velke na bezne prohlizeni pres modem. Ja ho vsak planuju nekdy v budoucnu vydat na CD, az bude uplne hotove. Vcetne vzkazu ctenaru, ktere jsou jeho soucasti. I kdyz neodpovidam uplne na vsechny, neznamena to, ze z nich nemam radost. Naopak, jsou dulezite, premyslela jsem, jestli mam v psani Mesta pokracovat, je to preci jenom trochu neobvykly projekt a nemam s nicim podobnym srovnani. Snad zde, doufam, vyplnuje jakousi mezeru - projektu, ktere si podobne hraji s vice medii, zas mnoho neni.
Vase obrazy, ktere vznikaji z kontaktu pocitace a klasicke fotografie, mi pripadaji, jako by byly prostoupeny samotou. Bojite se ji?
Kladnou stranku samoty vidim v moznosti se koncentrovat, i uvedomit si sama sebe bez zkreslujiciho sumu okoli. V tom smyslu si ji dovedu uzivat.
Zatimco vetsina vytvarniku se zuby nehty drzi "toho sveho", vy preskakujete z oboru do oboru. Povazujete to za prednost?
Vzdycky mne bavilo kazdou chvili neco jineho, spis ze zvedavosti nez netrpelivosti. Z praktickeho hlediska je to spise nevyhoda, protoze dela-li clovek vice veci, vystavuje se nebezpeci, ze zadnou nebude delat poradne. To je riziko, o kterem vim. Ale zkouset vice moznosti, poznavat jine obory, umet si hrat, povazuji zatim za nejzajimavejsi a nejzabavnejsi zpusob, jak si zprijemnit docasny pobyt na tomto svete. A vite, co se stane pak?
Copak?
Rozplynu se v informacnim sumu...
foto David Kraus