Teror si našel místo v mém srdci

 

text: l.p.fish  (paskvil)

foto: marek novotný (2xstudio)

 

“Dobře, budu tedy dnes jíst tuk”

Ray Thomas (RtMark)

 

 

Stojí v showroomu galerie NoD, pouští video a ukazuje internetové stránky. Přiletěl ze Spojených států na pozvání organizátorů časově neohraničené přehlídky umělců v nových médiích Datatransfer. Je to docela nenápadný člověk, přesto k sobě poutá tolik zvědavosti, jako každé tajemství. O jeho skutečné identitě totiž nevíme naprosto nic. „Jmenuji se Ray Thomas.“, říká a hned dodává, „Není to mé pravé jméno, ale o to vůbec nejde.“

 

Ray je mediální terorista. Podobně jako bojovníci Rudých brigád kladou bomby do aut či obchodních domů aby podkopali důvěru ve stát a společenský systém, klade jeho skupina RtMark (rtmark.com) „bomby“ do médií. RtMark však bojují proti mnohem flexibilnějšímu nepříteli, jehož moc a vliv se neomezuje jen na jeden státní útvar. Bojují proti nadnárodním korporacím. V kavárně mu ukazuji Kofolu a vysvětluji, že ji vymysleli komunističtí podnikatelé, aby konkurovala kapitalistické limonádě Coca - Cola. „Ale Kofola je fakt lepší“, říkám. „Jistě“, odpovídá Ray, „cokoli je lepší než Coca - Cola“.

V showroomu pak vysvětluje: „ Nejsme skuteční teroristé, ale terorismu je zajímavé, přitažlivé slovo, které se dobře vyjímá v médiích. Korporace milují taková slova a my používáme korporační metody, abychom upozornili na jejich amorální jednání.“

Globální úspěch Američanů z RtMark přišel tehdy, kdy se dostali do zpravodajství CNN. Naštvali totiž republikánského kandidáta a dnešního amerického prezidenta G.W.Bushe. „Je to svinstvo“, komentoval George fakt, že se na RtMarkem provozovaném serveru gwbush.com - k nerozeznání podobného jeho skutečnému volebnímu serveru - objevila informace, že vzhledem k tomu, že v mládí bral prokazatelně kokain a nikdy pro to nebyl diskriminován, hodlá po svém zvolení amnestovat všechny odsouzené za drogové delikty. Nebude přece trestat někoho, kdo udělal stejnou chybu. „Je to svinstvo“, kroutí hlavou George ve zpravodajství globální zpravodajské televize a zjevně nechápe, jak je něco takového možné a jak to, že tyhle chlápky nemůže poslat do cely smrti.

Podobný úspěch měla jejich stránka voteauction.com, ve které byli kandidáti zvoleni podle toho na čí konto poslali návštěvníci stránky větší obnos. „Chtěli jsme tímto způsobem upozornit na závratné sumy, které utrácejí korporace podporou některých politiků. V Americe a v Evropě jistě také, závisí volební úspěch především na penězích a je dobré vědět, kdo je dává.“ Nemůžu s ním než souhlasit a s úsměvem si vzpomínám, jak se nám docela nedávno snažila jedna česká politická strana namluvit, že jejím sponzorem je mrtvý Lájoš Bácz z Budapešti a dokonce i „Pepa z Hongkongu“.

RtMark útočí i v Evropě. Když se dozvěděli, že letecká společnost Lufthansa (ve spolupráci s německou vládou) přepraví na svých pravidelných linkách až 30 000 imigrantů z Třetího světa ročně a vrátí je tak do zemí, kde je čeká hlad či rovnou smrt, vytiskli žluté brožurky s dokonalými mimikry. Můžete je najít na deportation-class.com, ale také na letištích a v letadlech. Jsou k nerozeznání od těch vydaných skutečně Lufthansou a jediná podivnost, která vás na nich zarazí je, že propagují Deportační třídu. Je levná a dají vám v ní i přilbu i samopal. Vzhůru za dobrodružstvím. „Letecké společnosti rády v reklamách používají slogan Přes všechny hranice. A přitom si osobují právo rozhodovat kdo bude kde žít.“

Největší legraci si však RtMark užili s napodobením stránek Světové obchodní organizace (WTO). Použili její starší název a na adrese gatt.com dokonale napodobili jejich stránky. Všechny zmátli tak dokonale, že dokonce dostali pozvánku na konferenci o Evropské unii v Salzburgu. A samozřejmě tam vyslali svého obchodního zástupce, který přednesl referát s návrhem zákonem omezit zvyk Italů spát na pracovišti. A ti dobří mocní mužové to celé sežrali i chlupama. Dokonce prý o tom i diskutovali.

Pokud však chcete šokovat amerického mediálního teroristu, zaveďte ho do obyčejné české hospody. Objednejte utopence s cibulí a vyprávějte o tom, jak nám ho chce EU zakázat. Bude kroutit hlavou a s labužnickým výrazem vkládat sousta do úst. Potom se zeptá: „ A co jsou to ty bílé tečky?“ „To je tuk Rayi, sádlo!“ Ruka s vidličkou se zastaví uprostřed cesty a na vteřinu v jeho očích zahlédnete strach člověka, kterého korporace bombardují slogany o racionální stravě. Nakonec to ale překoná. „Fakt? Dobře, budu tedy dnes jíst tuk.“