Softmoderna / Literatura v Siti/ Internetovy roman/ Mesto.html/Marketa Bankova
Vazeni pratele,
Internet se u nas sice pomalu, ale jiste stava beznou veci jako je kniha, casopis, film nebo televize . S prichodem noveho media vsak take prichazi i moznost vyjadreni se novym zpusobem, ktery, jak se domnivam, muze byt novou umeleckou disciplinou.
Chtela bych vam predstavit svuj projekt internetoveho romanu na pokracovani, ktery vznikl pro Internet, formou, ktera je realizovatelna jen a pouze v Siti internetu.
S prichodem filmu kdysi vznikla nova forma videni - umelecke zkratky, rychle stridani zaberu, ktere byly zprvu divakum nesrozumitelne - u platna pry kdysi stal vypravec, ktery s kazdou novou scenou divakum vysvetloval, o co tam vlastne bezi. Nyni uz nepotrebujeme vypravece - dvacetivterinovemu klipu kazdy porozumi, na filmovou zkratku uz jsme zvykli, ackoli se skutecnym zivotem ma pramalo spolecneho.
Podobne je na tom literatura. Ctenar zakoupi knihu s vedomim, ze pri jeji cetbe budou platit obvykla pravidla, na ktera je zvykly, coz napriklad znamena, ze bude prochazet jednim pribehem, ktery ma jeden zacatek, jeden prostredek a jeden konec.
I zde se vedome ponori do fikce vzdalene skutecnemu zivotu, vi, ze proziva pribeh, ktery napsal jeho autor, na ktery vsak jako ctenar ma minimalni vliv. Rikam umyslne minimalni, nikoli zadny, nebot kazdy ctenar, ktery proziva pribeh zprostredkovany pomoci slov, si musi vytvorit pri cetbe ve sve mysli obrazy, mozna i zvuky, to je jiz individualni. Proto take lide s bohatsi predstavivosti radi ctou, aspon myslim. Film ma vsak take svoje klady - kombinaci obrazu, zvuku a slov, hereckych vykonu atd, leckdy dokaze vyjadrit to, co tistene slovo mozna ani nema ve slovniku, divadlo zas navodit pocit fluidoveho spojeni, vzajemne komunikace mezi divakem a hercem.
Ale zpet k literature. Jak jiz jsem uvedla, komunikace ctenare se spisovatelem zkrze jeho dilo ma sve hacky. Jednim z nich je ctenarova pasivita - proziva pribeh, ale nemuze ho ovlivnit, ac by (treba) velmi pral. Znam to z vlastni zkusenosti. Mnohokrat jsem napriklad cetla jednu a tutez oblibenou knihu a vzdy na konci jsem byla znovu zklamana, ze dej pribehu opet dopadl ne zrovna podle mych predstav.
Kdyz jsem pred dvema lety zacala brouzdat strankami na Internetu, napadlo mne, ze pomoci hypertextu by bylo mozne vytvorit prostor, ve kterem by ctenar, nebo v tomto pripade spise navstevnik, mohl prozivat pribeh jiz zcela jinym zpusobem. Ctenar, ktery je navykly pouze konzumovat klasicky linearni pribeh, by se nahle ocitl v situaci, kdy by mohl o pribehu rozhodovat dle sve vlastni volby - pribeh by prozival zpusobem blizkym jeho naturelu, a svym zpusobem by se tak stal i jeho spolutvurcem. Samozrejme - i zde by byl spisovatelem omezeny pocet variant pribehu, byly by dane urcite nemenne moznosti. Ale neni tomu tak i v realnem zivote? I my mame na vyber jak prozit nas pribeh, i zde jsou vsak nejake vychozi predpoklady a z nich plynouci omezene varianty, ktere nam do vinku dal Osud .
Napsala jsem tedy zkusmo jednu vetu, v niz kazdy podmet nebo prisudek byl odkazem na nejakou dalsi vetu, v niz take kazdy podmet nebo prisudek vedl do nejake dalsi vety. a tak to slo dal. Lepe receno, tak by to mohlo jit dal, protoze jiz pri druhem ci tretim vetveni tohoto kmene jsem narazila na pochopitelny problem - a tim je muj cas. Kdybych chtela rozvinout pocatecni vetu dal a dal, neskoncila bych snad nikdy, leda za predpokladu, ze by se vsechny vetve tohoto kmene nekde zase spojovaly. To by vsak ctenar pri druhem ci tretim ctenim textu snadno zjistil, a mohl by se pravem citit podveden.
Mou predstavou tedy bylo vytvorit jakysi labyrint, - knihu, ve ktere by ctenar mohl bloudit dle libosti pouhym klikanim mysi Zajimave by pak bylo nasledne srovnani zazitku ctenaru - mohli by si treba vypravet, jak to komu dopadlo, jeden by rikal treba: "Muj hrdina se dostal do nejake mistnosti a tam ho zabili lupici " a dalsi by rikal treba" Kdyby jsi kliknul na dvere vlevo, tak by jsi ho byl zachranil, " dalsi by zas sledoval pribeh z pohledu lupice atd...
Veli zajimava by jiste byla i literarni kritika - protoze by kazdy kritik zabloudil do jineho pribehu, nikdo by nemohl jednoznacne knihu hodnotit.
Tvorba takoveho bludiste, jak jsem jiz uvedla, je casove sice znacne narocna, avsak ne zcela nemozna.
Ve svem internetovem romanu s nazvem Mesto.html jsem se teto idei jiz alespon castecne priblizila. Napsala jsem pribeh o 27 kapitolach, ktery se zhruba v prvni ctvrtine lomi vedvi - kliknutim mysi rozhodnete, kterou cestou se date. Dej jsem pak psala ve dvou variantach, navic ruzne postavy, ktere se v pribehu pozdeji objevuji, jeste dale rozvetvuji zakladni dva kmeny, zajima -li se ctenar o nekterou z nich, muze se kliknutim vydat na odbocku do jejiho pribehu, ten vsak se pote vraci do puvodniho kmene. Diky Internetu, ktery dovoluje publikovat ihned a projekt prubezne aktualizovat, mohu knihu stale dal rozvijet - a to nikoli pouze do delky, obrazne receno, ale take do sirky, hloubky, rozvetvovat, propojovat mosty atd...Proto take nazev Mesto, vypravim vicero pribehu, dalo by se rici spise povidkoveho razu, ktere proziva vicero lidi zijici v jedinem Meste - (v jedine knize) - ctenar se stava navstevnikem Mesta a chova se zcela prirozene jako bezny turista - vybere si , kudy chce sam jit, co chce sam prozit, koho potkat...
Mesto.html se vsak zdaleka neni pouze utvarem literarnim. Pribeh je zprostredkovavan kombinaci vice medii najednou - textu, obrazu, animaci, zvuku. Na rozdil od klasicke literatury, kde obraz byva pouze doplnkem textu, zde ma hodnotu rovnocennou, je zde dulezita jejich vzajemna souhra. Chci vsechny tyto komponenty nechat pusobit na divaka komplexne, nektera slova mohou zustat nevyrcena, protoze je doplnuje obraz ci zvuk.
Ukazka
Dalsi novinkou, kterou umoznil Internet, je komunikace ctenare s autorem. Doposud to bylo ponekud jednostranne - cetli jsme knihu, ve ktere nam autor poskytuje nejake informace, vypravi pribeh a zaroven nam, at jiz chce nebo ne, do znacne miry odhaluje sve nitro.. Kdyz docteme knihu, jako bychom znali autora sameho, my vsak zustavame, at jiz take chceme nebo ne, v uplne anonymite. Pokud nejsme zrovna literarnimi kritiky, nebo se s autorem nezname osobne, neni prakticky zpusob jak autorovi zprostredkovat zazitky, ktere jsme pri cetbe jeho knihy meli.
Proto jsem primo ve sve internetove knize umistila specialni stranku , kde mohou navtevnici bezprostredne po cetbe zanechat sve dojmy, bud zcela verejne a precist si pak take nazory ostatnich, eventuelne s nimi polemizovat, nebo mi mohou poslat soukromy email. Je jiz na nich, zda nechaji zpravu anonymni, nebo ne - vetsina z nich vsak rovnou na sebe nechava nejaky kontakt a ja mohu zase zpetne reagovat na jejich prispevky. Vzhledem k tomu, ze Mesto. html je kniha na pokracovani, posilaji nekteri z nich navrhy, jak by mohl pribeh pokracovat, v jednom pripade jsem dokonce dostala napsanou hotovou dalsi kapitolu, kterou bych rovnou mohla pouzit jako dalsi dil.
Zpetna reakce je pro mne dulezita i z toho duvodu, ze jsem spis vytvarnice nez spisovatelka- nikdy jsem zadnou knihu nepublikovala a proto jsem rada, kdyz mohu slyset na tento novy projekt, zalozeny z velke casti na textu, hned od zacatku nejake hodnoceni.

Ted jsem snad jiz vycerpala vycet vsech technickych vlastnosti meho projektu. Myslim, ze je cas rici par slov o tom, o cem pribeh vlastne pojednava.
Zacala jsem ho psat v dobe, kdy ma fascinace Internetem dosahla nejvyssi hodnoty - dalo by se rici, ze do urcite zavislosti jiz nebylo daleko. Internet - a hlavne komunikace online
do znacne miry zmenil muj zpusob zivota - fascinovala mne moznost zvolit si libovolnou vlastni identitu a pod touto identitou vystupovat, zit novy virtualni zivot jako nekdo jiny a pritom stale za sebe, komunikovat s dalsimi identitami, o nichz take nemohu vedet, co za skutecne osoby se pod nimi skryva. To bylo podnetem pro psani pribehu - zkoumani hranice mezi iluzi a realitou - napul komunikace s realnou osobou, napul s vlastni fikci. Hlavnim tematem meho pribehu je tedy otazka: "Co je a co neni skutecnost?"a pak "Je vubec skutecnost dulezita?"
Co je skutecnejsi - obraz, spatrovany lidmi, kteri mne vidi v realu, nebo obraz ktery jsem o sobe vytvorila ja sama a pod kterym vystupuji v Siti? Vzdyt mohu v Siti vystupovat treba jako 60tileta cernoska stejne jako 16tilety chlapec a pritom jsem to porad ja - ba kdo vi - nejsem-li to vice ja nezli jsem byvala drive, nebot jiz nejsem hloupe omezovana svym "skutecnym" vzhledem, vekem ci pohlavim.
Pribeh je fiktivni homepage divky jmenem Ruzenka Setkova. Ruzenka vypravi o tom, jak se dostala na Internet, vytvorila si tam novou identitu a poznala nove pratele. Po case vsak zacala ztracet kontakt s okolnim svetem. Jednoho dne zjisti, ze jeji zivot na Internetu je skutecnejsi je nez ten pozemsky..
"Jaksi se stalo, ze jsem se jednoho dne nekam ztratila, a nemuzu se najit. Jedine, co vim, je, ze jsem jeste zustala v pocitaci, ci alespon ma virtualni identita, ci jak se tomu rika, a s tou taky stale komunikuji. I s Tebou komunikuji. Ale kam jsem se fyzicky podela, to nevim. Jestli jeste vubec jsem, ze jo. Ale asi ano, protoze jak jinak bych se sebou mohla komunikovat?"
To vsak neznamena, ze se cely dej odehrava pred obrazovkou pocitace. Naopak, vetsinu casu Ruzenka stravi v prirode, v pribehu se objevuje rada postav se svymi vlastnimi pribehy, cely, ac zdanlive mozna trochu chaoticky dej se vzdy vraci ke stejnemu tematu.
Asi nejlepe toto reflektuje alegorie se zajicem v 7.kapitole. Dovolim si Vam precist malou ukazku.
Na zastavce potkala zajice. Hopkal trochu neprirozene, jako by mu neco bylo. Jako by neumel chodit, nebo co. Ruzence ho bylo lito, ale musela se jeho divne chuzi smat. Vypadalo to legracne.
"Ty jsi ale divny zajic", rika.
"Nejsem zajic, ale kocka", opacil nervozne zajic. "Jsem jen prevlecena za zajice."
"Proboha proc?", taze se Ruzenka s uzasem.
"Jako zajic se uzivim lip", rekla kocka.
Poposla bliz, uz se ani nenamahala hopkanim.
"Nebylo co zrat,"rekla, "zato travy je vsude dost. Bohuzel - je jina doba."
Na toulavou kocku byla opravdu docela vykrmena.
"Az prijde zima, a nebude trava, budes pak zase kocka?", zeptala se Ruzenka.
"Nevim",rekla kocka, "uz si docela zvykam. Neni to spatny."
"Jak se snasis s ostatnimi zajici?",pta se Ruzenka.
"Pche - jsou to debilove. To bych Ti neprala videt. Nekdy si pripadam tak opustene."
"Nic si z toho nedelej", rika Ruzenka. "Kazdej jsme sam. To neni jen tvuj pocit."
"Nojo, to kazdej taky umi rict ", rekla kocka. Mnula si packou cumak.
"Dej si pozor na taxikare tamhle na poli", rika Ruzenka," ma pistoli."
"Toho nezajimam, to uz mam zjisteny", kocka na to. "No nic, pomalu pujdu. Mej se. Kolik je hodin?"
"Pul sedme."
"Autobus Ti jede za deset minut."
"Diky. Mej se opravdu dobre."
"OK, ty taky. Cau."
A odesla do lesa.
Za chvili prijel autobus a odvezl Ruzenku do Mesta.
Pribehem prostupuje rada postav, jednou z nich je i Buh, ktery se jiz leta marne pokousel s lidstvem komunikovat.. Internet se i jemu stal nastrojem, jak dat o sobe konecne vedet - otazkou vsak zustava, zda jeho zpravam, zasilanym emailem, vubec kdo priklada nejakou vahu.
Ruzenka se s Bohem setkava, mozna vsak "pouze" ve sve fantazii...
"Mohu se personifikovat celkem bez problemu," rekla Tesknota. "Staci, kdyz si mne vybavis ve sve fantasii.Vsechno existuje ve Tve fantasii, i Buh, bohuzel, existuje pouze ve tve fantasii. Ale fantasie je hmotna, dokonce se da merit. V roce 1936 sestrojil jakysi muz anglickeho puvodu jmenem James Sprague velmi citlivy pristroj, ktery toto mereni umoznoval. V te same dobe tentyz pristroj sestrojil dalsi muz ruskeho puvodu jmenem Nikita Cmuchovic, ale ten pochazel z chude vesnice a tak slavy nedosel."
"Dobra", pravi Ruzenka, "to znamena, ze Buh, ktereho jsem videla, existuje jen v me fantasii. Kdyz ja nebudu, prestane existovat i on?"
"Nikoli", rekla Tesknota,"protoze ty zase existujes v jeho fantasii."
"Proc tedy je Buh Bohem?", rekla Ruzenka,"proc nejsem Bohem treba ja? Vzdyt by to vyslo nastejno!"
"Buh je Bohem, protoze ma nejvetsi predstavivost ze vsech. Veri, ze existuje vsechno, planety, vesmir, zivi tvorove. Mnoho utvaru o velke hmotnosti, coz ho dost zaneprazdnuje, je pak vycerpany a nema cas se krome rodne cinstiny a dvou tri dalsich jazyku naucit treba i cesky."
"Ale pokud vse existuje pouze v predstavach, jak to, ze funguji jednoznacne fyzikalni zakony? Co treba matematika? Chces mi rici, ze jedna a jedna nejsou dve?"
"Jsou to dve, tri, pet, v nekterych pripadech i sedm.... Jenze to uz je prilis namahave a lide se radeji uchyluji k nejjednodussimu reseni," pravila Tesknota a odchazi pryc. "Ale nechme toho. Mam ted zase jinou praci".

Je mozne, ze technicka civilizace jednou pujde tak daleko, ze vetsi cast lidske komunikace se bude odehravat pred obrazovku pocitace, stejne jako dnes prozivame verejne deni vicemene zkrz stranky novin ci obrazovku televize.
Predstava pro nekoho mozna hruzna, avsak zcela realna - otazkou je, jak dalece se pak zmeni dulezitost prozitku, ktere my sami prozivame uvnitr sve mysli a prozitku, ktere prozivame vnejsimi podnety - zdali se pocity, ktere chceme dosahnout nasimi ciny nedaji nahradit - treba nasazenim si helmy virtualni reality.
Myslim, ze literatura, publikovana na Internetu v budoucnu mozna zmeni klasickou formu knihy. Neverim vsak , ze ji zcela vytlaci, preci jenom cist si v posteli z papirove knizky ma stale vetsi puvab nez koukat do blikajiciho monitoru.
Na zaver jiz snad jen adresu na svuj projekt:
http://mesto.avu.cz