S fenoménem osobních stránek jsem se setkala hned při svém prvním nalogování se na Internet.
To bylo něco, co v běžném reálném světě zatím neexistovalo - s lidmi se člověk seznamoval díky osobnímu kontaktu a teprve časem se dostával k důvěrnějším podrobnostem.
Osobní stránky na Internetu vás vedou k poznávání lidí obráceným způsobem. Naprostá většina těchto stránek vypadá asi takto: dozvíte se, jak se váš nový známý jmenuje, kde a kdy se narodil, studoval, kde pracuje a jaké má zájmy. Pak uvidíte fotografie, většinou z dovolené nebo z nějaké dobré zábavy. Nejoblíbenější jsou fotografie, kde vidíte svého nového známého koupat se v moři, hladit psa nebo koně, tančit nebo provozovat nejaký sport. Pokud je váš nový známý žena, uvidíte často fotografie modelingového charakteru, pokud muž, rád se nechá vidět v naleštěném automobilu. Pak se dozvíte, jaké má váš známý rád knihy, filmy a hudbu a jaký je jeho erotický idol. Uvidíte fotky z dětství a kliknete na linky jeho přátel a oblíbených serverů. Přečtete si jeho "motto".
Po deseti minutách už o něm víte hodně a přitom jste se s ním ještě nesetkali. A možná se ani nikdy nesetkáte. Přesto už na něj máte svůj názor. Můžete mu napsat email, on vám třeba odpoví. Máte k němu nějaký vztah. Ano, vy máte známého, ale otázka je, kdo to ten známý je. Je to opravdu ten člověk, jehož homepage čtete, nebo je to člověk, jakým by se váš známý chtěl vidět? Nebo je to člověk, jakého byste chtěli vidět vy? Není pak obraz vašeho známého ve vaší mysli domalován vaším štětcem a barvami? Vaší fantazií? Nebo naopak - co když autoportrét vašeho nového známého namaloval podvodník?
Nejčastěji obojí bývá pravdou.
Ať tak či onak, v internetovém vesmíru plovou osobních stránek miliony. Vnímám je jako osamělé výkřiky do tmy, pokusy o kontakt s neznámou civilizací. Jsou to především zprávy o vlastní existenci.
Stránka Růženky Šetkové vznikla podobně jako stránky zmiňovaných podvodníků. Tak například. Podvodník vytvoří homepage ve stylu: "Jsem mladá pěkná blondýnka, mám ráda hudbu a sex, napiš mi."
Přidá pár pěkných fotek a rázem začne dostávat mnoho zamilovaných emailů. Má o zábavu postaráno a čile koresponduje. Proč to dělá? Nevím. Možná proto, že na jeho starou osobní stránku, psanou upřímně ve stylu:
"Jsem silně obtloustý, ale zato hodně nadržený, plešatý fotbalový fanoušek", doposud nikdo moc nereagoval.
Homepage Růženky Šetkové (později pod názvem Město.html) vytvářím postupně a nárazově, s dlouhými časovými prolukami. Začala nejdřív jako typická dívčí homepage, postupně se z toho začal vyvíjet příběh, ve kterém figuruje více postav. Příběh využívá možností internetu, jako je kombinace zvuku, obrazu a hypertextu. Kromě zaujetí novými technických možnostmi jsem byla hlavně ispirována podivnou atmosférou nereálného, internetového světa, ve kterém informace přijímáme zprostředkovaně zkrze monitor. Je to svět fiktivních homepages a chatové komunikace s přáteli, které známe jen pod jejich internetovou identitou. Je to místo, kde můžete být tím, čím chcete. Konečně se můžete stát "sám sebou" v tom smyslu, že už vás neomezuje pohled do zrcadla. Je to prostor, ve kterém nevíte, co je realita a co "jen" iluze.
A koneckonců - proč to vůbec chtít vědět?
O tomto projektu jsem měla přednášku v
Goethe institutu v Praze
a můžete ji vidět pomocí RealPlayeru zde.
O Městě.html vyšlo v tisku, např.:
Lidové noviny,
Reflex,
MF IDnes,
rozhovor v Reflexu
a časopise Narayan.
Názory čtenářů (na konci Města je umístěna
tabule, kde můžete napsat svůj vzkaz)
nebo poslat email
autorka
