S fenomenem osobnich stranek jsem se setkala hned pri svem prvnim nalogovani se na Internet.
To bylo neco, co v beznem realnem svete zatim neexistovalo - s lidmi se clovek seznamoval diky osobnimu kontaktu a teprve casem se dostaval k duvernejsim podrobnostem.
Osobni stranky na Internetu vas vedou k poznavani lidi obracenym zpusobem. Naprosta vetsina techto stranek vypada asi takto: dozvite se, jak se vas novy znamy jmenuje, kde a kdy se narodil, studoval, kde pracuje a jake ma zajmy. Pak uvidite fotografie, vetsinou z dovolene nebo z nejake dobre zabavy. Nejoblibenejsi jsou fotografie, kde vidite sveho noveho znameho koupat se v mori, hladit psa nebo kone, tancit nebo
provozovat nejaky sport.
Pokud je vas novy znamy zena, uvidite casto fotografie modelingoveho charakteru, pokud muz, rad se necha videt v nalestenem automobilu. Pak se dozvite, jake ma vas znamy rad knihy, filmy a hudbu a jaky je jeho eroticky idol. Uvidite fotky z detstvi a kliknete na linky jeho pratel a oblibenych serveru. Prectete si jeho "motto".
Po deseti minutach uz o nem vite hodne a pritom jste se s nim jeste nesetkali. A mozna se ani nikdy nesetkate. Presto uz na nej mate svuj nazor. Muzete mu napsat email, on vam treba odpovi. Mate k nemu nejaky vztah. Ano, vy mate znameho, ale otazka je, kdo to ten znamy je. Je to opravdu ten clovek, jehoz homepage ctete, nebo je to clovek, jakym by se vas znamy chtel videt? Nebo je to clovek, jakeho byste chteli videt vy? Neni pak obraz vaseho znameho ve vasi mysli domalovan vasim stetcem a barvami? Vasi fantazii? Nebo naopak - co kdyz autoportret vaseho noveho znameho namaloval podvodnik?
Nejcasteji oboji byva pravdou.
At tak ci onak, v internetovem vesmiru plovou osobnich stranek miliony. Vnimam je jako osamele vykriky do tmy, pokusy o kontakt s neznamou civilizaci. Jsou to predevsim zpravy o vlastni existenci.
Stranka Ruzenky Setkove vznikla podobne jako stranky zminovanych podvodniku. Tak napriklad. Podvodnik vytvori homepage ve stylu: "Jsem mlada pekna blondynka, mam rada hudbu a sex, napis mi."
Prida par peknych fotek a razem zacne dostavat mnoho zamilovanych emailu. Ma o zabavu postarano a cile koresponduje. Proc to dela? Nevim. Mozna proto, ze na jeho starou osobni stranku, psanou uprimne ve stylu:
"Jsem silne obtlousty, ale zato hodne nadrzeny, plesaty fotbalovy fanousek", doposud nikdo moc nereagoval.
Homepage Ruzenky Setkove (pozdeji pod nazvem Mesto.html) vytvarim postupne a narazove, s dlouhymi casovymi prolukami. Zacala nejdriv jako typicka divci homepage, postupne se z toho zacal vyvijet pribeh, ve kterem figuruje vice postav. Pribeh vyuziva moznosti internetu, jako je kombinace zvuku, obrazu a hypertextu. Krome zaujeti novymi technickych moznostmi jsem byla hlavne ispirovana podivnou atmosferou nerealneho, internetoveho sveta, ve kterem informace prijimame zprostredkovane zkrze monitor. Je to svet fiktivnich homepages a chatove komunikace s prateli, ktere zname jen pod jejich internetovou identitou. Je to misto, kde muzete byt tim, cim chcete. Konecne se muzete stat "sam sebou" v tom smyslu, ze uz vas neomezuje pohled do zrcadla. Je to prostor, ve kterem nevite, co je realita a co "jen" iluze.
A koneckoncu - proc to vubec chtit vedet?
O tomto projektu jsem mela prednasku v
Goethe institutu v Praze
a muzete ji videt pomoci RealPlayeru zde.
O Meste.html vyslo v tisku, napr.:
Lidove noviny,
Reflex,
MF IDnes,
rozhovor v Reflexu
a casopise Narayan.
Nazory ctenaru (na konci Mesta je umistena
tabule, kde muzete napsat svuj vzkaz)
nebo poslat email
autorka
