Setkání s Bohem tváří v tvář si Růženka představovala jinak. Myslila, že bude větší, mocnější a svalnatější. On však byl malým staříkem, popocházejícím sem a tam u Nebeské brány. Řekli jí: "To je Bůh, seznamte se!", ale Růženka pořád kouká, kde ten Bůh vlastně je.
Bylo to poněkud nezdvořilé, takhle ho přehlédnout. Jeden z andělů se ptal:" Hovoříš anglicky, Růženko?", neodpověděla, pořád se rozhlížela po Bohu, celá zmatená z tolika andělů a lidí, popocházejících sem tam, jako by pořád na něco čekali.
"Tak co - anglicky, hebrejsky, nebo snad čínsky?", zeptal se anděl. "Ve škole - anglicky - trochu, proč?", špitla. "Tak to je dobře," řekl na to.
    Bůh stál u brány. Měl šikmé oči a nebyl moc vysoký. Černé vlasy. Opíral se o hůlku.
"Do you speak English, Ruzhenka?", zeptal se lámanou angličtinou. Dobré bílé zuby.
"A little bit", říká Růženka.
"How are you?", zeptal se Bůh a rozzářil se.
"I am fine, thanks..."
"Welcome to the Heaven, dear Ruzhenka. I hope, you enjoy it." Je to jasný Číňan.
Anděl pošeptal něco Bohu do ucha. Ten pokýval hlavou. " Just a moment, I am guite busy tonight", řekl. Odešli stranou. Na chvíli zmizeli v davu.
   Teprve teď Růženka vidí ty davy zemřelých lidí. Chodí sem a tam, nikdo si jí moc nevšímá. Rozhlíží se po svém andělu. Stojí tamhle, s někým diskutuje. Ve vzduchu stále jemně vibruje chvění jednoho určitého zvuku. Růženka se zaposlouchá, zvuk hned zmizí, ale jako by byl stále přítomen. Každopádně je to příjemné.
Vzduch jako by byl plný radosti a lehkého vzrušení, jako by mělo stále přijít něco dlouho všemi očekávaného, jako by začínal nějaký výborný večírek.
Napětí povolilo.
    " Špatně tu nebude", usoudila.