Zatímco Růženka hospodaří v nebi, biolog Pardek stojí dole na zemi ve frontě na maso.
Je ten den velice rozmrzelý - boulička neposeda dnes řádí víc než jindy. Zjistil už, že po konzumaci většího množství skopového se boulička vždycky zklidní, jako by dostala nažrat a v poklidu trávila.   Jenže teď dva dny už žádné skopové nejedl a boulička zuří - stěhuje se po obličeji tak rychle, že ji biolog ani nestačí kontrolovat prsty - plácá se po obličeji, jako by chytal hladového komára. Je to opravdu mrzuté - dvě paní ve frontě za ním ho sledují s vytřeštěným zrakem, ústa zkřivena křečí odporu, prodavačka ho nechce obsluhovat - raději strká před sebe učně třetího ročníku, který je tu na praxi.
"Chcete něco koupit?" ptá se učeň a hledí jako zkameněn na biologa.
"Sakra," šeptne Pardek a vztekle připlácne zlobivou bouličku na nose,"už nechci nic koupit. Chci něco prodat. Měl byste zájem?"