Zatimco Ruzenka hospodari v nebi, biolog Pardek stoji dole na zemi ve fronte na maso.
Je ten den velice rozmrzely - boulicka neposeda dnes radi vic nez jindy. Zjistil uz, ze po konzumaci vetsiho mnozstvi skopoveho se boulicka vzdycky zklidni, jako by dostala nazrat a v poklidu travila. Jenze ted dva dny uz zadne skopove nejedl a boulicka zuri - stehuje se po obliceji tak rychle, ze ji biolog ani nestaci kontrolovat prsty - placa se po obliceji, jako by chytal hladoveho komara. Je to opravdu mrzute - dve pani ve fronte za nim ho sleduji s vytrestenym zrakem, usta zkrivena kreci odporu, prodavacka ho nechce obsluhovat - radeji strka pred sebe ucne tretiho rocniku, ktery je tu na praxi.
"Chcete neco koupit?" pta se ucen a hledi jako zkamenen na biologa.
"Sakra," septne Pardek a vztekle priplacne zlobivou boulicku na nose,"uz nechci nic koupit. Chci neco prodat. Mel byste zajem?"