Na policich ve skladu masny se povaluji kusy hoveziho, veproveho, jehneciho, nasly by se tu ryby i salamy, ba i kus kone sem kdosi pohodil. Nad veprovym se vznasi jemna para. Zvlastni - nad ostatnimi kusy masa se nic nedeje...
Ucen tretiho rocniku stoji lehce rozkrocen se sekyrou v ruce. Trochu zamracene zkouma Pardekovu tvar. Zdalipak ho zaujaly jeho jemne rysy? Nebo si snad vsiml skotacivych slunecnich prasatek, probleskujicich zkrz polamane zaluzie vykladni skrine, ktere si v Pardekove tvari (jak oblibenym tercem uz se stala!), hraji na honenou?
Nikoli - ucen tretiho rocniku pozorne zkouma budouci terc sekery, ktera, dle ucnova nazoru, ve skladu masa jiz prilis dlouho zahalela.
Jat smesici soucitu nad Pardekovym osudem a dlouho potlacovanou touhou najit pro sekeru spravne chlapske vyuziti se rozmachuje ke konecnemu reseni biologovy otazky.
Nad veprovym se vznasi Ruzenka. Vyhozena z nebe s cilem hledat novou karieru v podobe andela strazneho (koho ma strazit, si jeste musi sama vybrat), poletuje po lidskych sidlech a hleda spolecnika pro svuj novy job.
Biolog privrel oci - tvar mu obsadil vyraz Trpiteluv. Cas se chyli k pocatkum nove Pardekovy podoby.
Ucen tal sekerou po boulicce, driv nez bys rekl: "sv..". Ale netrefil se, bohuzel, a usekl Pardekovi ucho. "Au au," krici Pardek. Zakaznici u pultu pred pootevrenymi dvermi skladu se nervozne osili.
"Prominte," septne ucen tretiho rocniku a zkusi to podruhe. Boulicka vsak uz pochopila svuj chystany osud a ackoli se tentokrat ucen strefil presne tam, kam chtel, ona uz byla zase jinde. Na krku. Zato dalsi kus biologa spadl na zem. Nechutne...
"Takhle to nepujde", pravil ucen tretiho rocniku a chytil Pardekovu boulicku na krku mezi dvema prsty. Vytahl nuz z kapsy. Vykrojil ji. "Au au au," krici Pardek, pochopitelne. Trzba v masne se mezitim zvysila o sto procent. "Jen mu dejte, tomu kaprovi", pravi duchodce v zimniku. "Nojo, je to kruty, ale jak bychom se jinak najedli?" prizvukuje vesele duchodkyne a chysta si na kapra osuntely igelit.
Pardek se drzi za hlavu. "Boli to, ale boulicka je pryc. Nekam odbehla. Byl to jen takovy malicky hnis, pravi ucen.
Bere z police kus hoveziho. Vykroji z nej male kousky, tak akorat ve tvaru chybejicich casti biologa. "Neplacte, pane, zkusime to nastavit hovezim. Alespon prozatim, nez vam to doroste."
Modeluje novou biologovu tvar. Ten uz nebreci, s privrenymi oci nastavuje zubozenou hlavu. Oba stoji ve skladu v pruhovanem zaluziovem slunci, ucnovo prvni socharske dilo prave spatrilo svetlo sveta... Mezi umelcem a jeho dilem probleskl na okamzik zvlastni pocit souzneni, az duvernosti, ktereho se oba rychle zalekli.
"Vypada to dobre," pravi ucen a poodstoupi od sveho dila, "dokonce lip nez predtim".
"Dekuji vam za vasi pomoc. Jsem vam velmi vdecen. Nahledanou. "
Za biologem zaklaply umastene dvere.
Kapri bohuzel - uz dosli, pravil jeste duchodcum na prahu.