Taxikar se jednou rano probudil a spatril ve sve hlave zarici napis: Udelal jsi to!
Bylo to napsano jednoduse, zadne klikyhaky ci vyrazna graficka uprava, ktere by mohly evokovat nejake dalsi pocity pri vzpomince na svuj cin.
Mozna, ze se zurocilo, pomyslel si taxikar, jak jsem s tim denne v mysli zil, obracel a zkoumal svuj cin ze vsech stran, az jsem ho prestal vnimat a zdalo se mi neuveritelne, ze se neco takoveho vubec nekdy prihodilo. V takovych chvilich si svuj zlocin dokonce, (ac by bylo naopak dobre, aby na nej zapomnel) snazil predstavit a znova uverit, ze se skutecne stal.
A najednou se vzbudil, a prvni, co uvidel, byl ten ohromny zhavy napis oznamujici jeho cin temi nejjednodussimi slovy.
Vstal s pocitem, ze tak intensivni svit nemuze okolni svet nevidet; ze cervene svetlo svedomi mu prosakuje zkrz lebku a proto na sve ceste do prace uhybal ocim ostatnich lidi, stavel se pokud mozno mimo silne osvetlena mista a nechodil pres velka prazdna prostranstvi.
Co se to narodilo? Ptal se a osahaval hlavu, jako by hledal skulinu, kudy napis vypudit. Vyckavalo me svedomi na spravnou chvili, ptal se taxikar, a ted teprve mi dalo pocitit to, co jsem tolik dni nechapal, ze jeste neprislo?
V kazdem pripade vsak pri te hruze citil temer svatecni pocit.
Obohacen cinem, ktery spachal, hovoril taxikar se svymi zakazniky s jistou skrytou hrdosti; najednou jeho cin byl neco, co vyplnovalo do te doby ridky prostor jeho stereotypniho zivota; vycitky svedomi ho v jeho vlastnich ocich zbavily smesnosti a zbytecnosti vlastni osoby, ktera teprve ted hrde nesla tihu sveho zlocinu, ktery byl tak velky, tak hruzny, ze by nikdo nemohl ony vycitky svedomi z neho podcenovat, kdyby je byl ovsem znal.
Jedine, co ho chvilemi znervoznovalo, byla ta silena SKUTECNOST sveho cinu, nebot to uz nebyl jeden z mnoha planych snu, ktere, kdyz se mu znelibily, mohl okamzite zapomenout a nikdy se nestaly. Taxikar svuj zlocin nejdriv vysnil - pak se rozhodl ho provest, pak ho provedl a pak na nej zase vzpominal.
Pripadalo mu krasne, ze uskutecnil neco, o cem predtim jen snil - pozdejsi sneni uz nebylo snenim, ale vzpominkami - ktere se ovsem zas lisily od sneni tim, ze se na nich nedalo nic menit - chytal se pak casto za hlavu, kdyz si uvedomil nektere nedostatky sveho zlocinu - ale ty nedostatky zase byly dukazem skutecnosti one chvile.

Ano - zatim co taxikar predtim snil dokonale sny, nyni hrde vzpominal na nedokonalou skutecnost a mel pocit, ze snad jen v te chvili opravdu zil a o to hrdeji nesl straslive nasledky teto chvile ziti. Ba dokonce, jak zjistil, kdyz vecer usinal v posteli, si je ani vzit nenecha, protoze byly pro nej dukazem o vlastni existenci, ze by se bez nich propadl do prazdna sveho nekdejsiho zivota, ve kterem predtim marne hledal smysl.