Praskly dvere, rozletly se a dovnitr vstoupil hnis.
Obecenstvo vydesene ustupovalo, otacejice se stridave za sebe, aby nezakoplo o zidle a o stoly, a pred sebe, kde vydesenyma ocima hltalo navstevnika.
Nekdo vykrikl, nejaka pani, ale jinak vsichni ustupovali vcelku potichu, nebot v te chvili by jen ztraceli cas zbytecnym kricenim a teprve v okamziku, kdy se jedne z pritomnych podarilo vyskocit oknem ven, rozlehl se venku jeji hlasity krik - opozdene, ale jiz v bezpeci.
Ostatni ji chteli nasledovat z okna ven, ale namackali se prilis na sebe - nikomu se nepodarilo vyskocit - ve vznikle tlacenici se ozvalo nekolik vzdechu... nepatrily vsak tem, co byli uprostred, nejvice presovani - patrily tem nejbliz u okna, kdo vyhledli ven, chystajice se ke skoku. Pozor! - vykrikl tlumene jeden z nich a ukazoval prstem z okna. V nastalem zmatku jeste rychleji sirila se ta zprava - totiz ze smerem dolu rozprostira se prostor mnoha poschodi, na jehoz konci je mozne spatrit malou tmavou tecku, ke ktere se sbihaji lide jako mravenci.
Ne,tudy nebylo ustupu; hnis stal opren jednim bokem o stul, nehybal se a mel zavrene oci - snad aby nevylekal jeste vice nemotorne stado, primacknute k oknu, jako by bylo vyssavane ohromnym vysavacem. Nekteri jeste bloudili ocima po mistnosti, hledaje nejakou zachranu, ale za chvili pochopili, ze jedine reseni teto situace muze prijit odnekud shury, anebo od hnisu, coz bylo pravdepodobnejsi.
Ten vyckaval, opren o stul; vedel, ze v mistnosti ted on hraje hlavni roli a tento pocit vychutnaval jeste chvili se zavrenyma ocima - pak to ticho trvalo dost dlouho - pomalicku oci otviral a zkrz rasy nevidel nejdriv nic nez rozmazanou tmavou skvrnu.
Vedel, ze je to obecenstvo, serazene u okna a vyplnujici kazdy volny kousek prostoru, ktery byl od hnisu vzdalen nejvice - zase oci zavrel, chteje jeste chvilicku zustat v teto krasne situaci - pak je otevrel.
Uvidel sedivou houbu, pokrytou bilymi bolaky - tak dalece se jim podobaly oci obecenstva, vzorne poskladaneho a dokonale ve trech radach pokryvajiciho okno jako tmavy mrak.
Pohnul se.
Jednou rukou si rozepinal kosili. Uchopil zpod kosile fotoaparat, vyhraty od sve hebke hrudi.
Pak je vsechny vyfotografoval.