Praskly dveře, rozlétly se a dovnitř vstoupil hnis.
Obecenstvo vyděšeně ustupovalo, otáčejíce se střídavě za sebe, aby nezakoplo o židle a o stoly, a před sebe, kde vyděšenýma očima hltalo návštěvníka.
Někdo vykřikl, nějaká paní, ale jinak všichni ustupovali vcelku potichu, neboť v té chvíli by jen ztráceli čas zbytečným křičením a teprve v okamžiku, kdy se jedné z přítomných podařilo vyskočit oknem ven, rozlehl se venku její hlasitý křik - opožděně, ale již v bezpečí.
Ostatní ji chtěli následovat z okna ven, ale namačkali se příliš na sebe - nikomu se nepodařilo vyskočit - ve vzniklé tlačenici se ozvalo několik vzdechů... nepatřily však těm, co byli uprostřed, nejvíce presováni - patřily těm nejblíž u okna, kdo vyhlédli ven, chystajíce se ke skoku. Pozor! - vykřikl tlumeně jeden z nich a ukazoval prstem z okna. V nastalém zmatku ještě rychleji šířila se ta zpráva - totiž že směrem dolů rozprostírá se prostor mnoha poschodí, na jehož konci je možné spatřit malou tmavou tečku, ke které se sbíhají lidé jako mravenci.
Ne,tudy nebylo ústupu; hnis stál opřen jedním bokem o stůl, nehýbal se a měl zavřené oči - snad aby nevylekal ještě více nemotorné stádo, přimáčknuté k oknu, jako by bylo vyssávané ohromným vysavačem. Někteří ještě bloudili očima po místnosti, hledaje nějakou záchranu, ale za chvíli pochopili, že jediné řešení této situace může přijít odněkud shůry, anebo od hnisu, což bylo pravděpodobnější.
Ten vyčkával, opřen o stůl; věděl, že v místnosti teď on hraje hlavní roli a tento pocit vychutnával ještě chvíli se zavřenýma očima - pak to ticho trvalo dost dlouho - pomaličku oči otvíral a zkrz řasy neviděl nejdřív nic než rozmazanou tmavou skvrnu.
Věděl, že je to obecenstvo, seřazené u okna a vyplňující každý volný kousek prostoru, který byl od hnisu vzdálen nejvíce - zase oči zavřel, chtěje ještě chviličku zůstat v této krásné situaci - pak je otevřel.
Uviděl šedivou houbu, pokrytou bílými boláky - tak dalece se jim podobaly oči obecenstva, vzorně poskládaného a dokonale ve třech řadách pokrývajícího okno jako tmavý mrak.
Pohnul se.
Jednou rukou si rozepínal košili. Uchopil zpod košile fotoaparát, vyhřátý od své hebké hrudi.
Pak je všechny vyfotografoval.