Taxikář na rohu se překvapeně ohlédl. Vidí Růženku s dychtivým výrazem běžet po obrubníku. Zmateně vráží do chodců. "Taxi, rychle!", otevřel dveře. Očka mu lascívně zasvítily, když kladla své dívčí tělo na umaštěné sedadlo. "Koukejte na cestu, vy ohavný čuňáku," řekla , ale jenom v duchu. Jeli pomalu...nejdřív, pak trochu rychleji...
Na křižovatce stáli asi dve minuty. "Kouříte?"
, zeptal se taxikář a šmátral po krabičce. Podívala se mu do očí. Byly
takové - poněkud nažloutlé, jako by je poznamenal kouř z cigaret. Těkaly
po autě, chvíli spočinuly na kabelce, na punčoškách, pak se zase nervózně
rozběhly dál.
Naskočila zelená, taxík se rozjel trhavým pohybem. Taxikář si olízl šedivé
rty orámované rašícími fousky narezlé barvy.
Mlčela.
Dupnul na plyn.
Ulice za okny se rozletěly jako splašené. Růženka sleduje jeho obličej
koutkem oka. Držel pevně volant, tvář nabyla nepřítomného výrazu. Z koutku
úst mu visela slina, ktera se pomalu přibližovala kraje volantu. Ještě
kousek... Ale ne, houpe se v rytmu jízdy, ne a ne se zachytit.
Napadlo ji, zda by šlo slinu dole zachytit kapesní propisovačkou a navinout
jako špagetu. Tato teoretická možnost ji tak zaujala, že chvíli nevnímala
rychlost a směr jízdy...
