Na zastavce potkala zajice. Hopkal trochu neprirozene, jako by mu neco bylo. Jako by neumel chodit, nebo co. Ruzence ho bylo lito, ale musela se jeho divne chuzi smat. Vypadalo to legracne. "Ty jsi ale divny zajic", rika.
"Nejsem zajic, ale kocka", opacil nervozne zajic. "Jsem jen prevlecena za zajice."
"Proboha proc?", taze se Ruzenka s uzasem. "Jako zajic se uzivim lip", rekla kocka. Poposla bliz, uz se ani nenamahala hopkanim.
"Nebylo co zrat,"rekla, "zato travy je vsude dost. Bohuzel - je jina doba."
Na toulavou kocku byla opravdu docela vykrmena.
"Az prijde zima, a nebude trava, budes pak zase kocka?", zeptala se Ruzenka.
"Nevim",rekla kocka, "uz si docela zvykam. Neni to spatny."
"Jak se snasis s ostatnimi zajici?",pta se Ruzenka.
"Pche - jsou to debilove. To bych Ti neprala videt. Nekdy si pripadam tak opustene."
"Nic si z toho nedelej", rika Ruzenka. "Kazdej jsme sam. To neni jen tvuj pocit."
"Nojo, to kazdej taky umi rict ", rekla kocka. Mnula si packou cumak.
"Dej si pozor na taxikare tamhle na poli", rika Ruzenka," ma pistoli."
"Toho nezajimam, to uz mam zjisteny", kocka na to. "No nic, pomalu pujdu. Mej se. Kolik je hodin?"
"Pul sedme."
"Autobus Ti jede za deset minut."
"Diky. Mej se opravdu dobre."
"OK, ty taky. Cau."
A odesla do lesa.
Za chvili prijel autobus a odvezl Ruzenku do Mesta.