Andelska srst roste na vhodnem miste - totiz na andelske hrudi - shledava Ruzenka, kdyz objima andela rukama. Jeste si neodvykla miti telo. Objima ho i nohama - sedi mu na zadech a leti s nim do nebe. Krajina pod nimi se rychle propadla do mraku. Kolem leti letadlo - zdali je cestujici vidi?, odbocilo pomalu doprava ... zrychlili. "Proc musim do nebes tak mlada?", pomysli si Ruzenka, ale zaznelo to nahlas. Hruza. Myslenky uz nejsou soukromym vlastnictvim... "Mohla jsi uniknout svemu vrahovi, kdyby jsi vedela, ze slabost v te situaci byla silnejsi zbrani nez sila", pomysli si nahlas andel. "Dekuji", pravi Ruzenka, a radeji o tom dal nepremysli.
Kolem proletely planety. Husta tma vsude okolo derovana hvezdami..

Priblizujici se brana s andely. A ticho. Nebo co. Vlastne je slyset jemne sumeni. Zvoneni. Prijemne. Vskutku.
Pomaleji... Vletaji do otvirajici se brany. Slyset hlasy v tonech slasti.